Autor libreta: Emanuel František Züngel
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Robert Jindra, Jan Chalupecký
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Theodor Pištěk
Sbormistr: Martin Buchta
Choreografie: Ladislava Košíková
Dramaturgie: Beno Blachut

Po delší odmlce rozšíří operní repertoár Národního divadla opět dílo nejstaršího z klasiků české opery, Bedřicha Smetany. Dvě vdovy jsou v jeho tvorbě spolu s Prodanou nevěstou či Hubičkou protipólem snah o majestátní historická operní dramata. Smetanova komická opera hýří optimismem a hravostí, je plná mistrovského umění hudební charakteristiky a zároveň velkou výzvou pro interprety, neboť smetanovské pěvecké party nelze ani v tomto „nevážném“ díle v žádném případě označit za jednoduché či triviální. Ponecháme-li stranou Smetanův operní fragment Viola podle Shakespearova Večera tříkrálového, jsou Dvě vdovy z roku 1874 jedinou autorovou operou, která není inspirována českým zdrojem. Francouzskou komedii Lex deux veuves Jeana Pierra Mallefilla sice lokalizuje Smetana do českého prostředí, to však není pro celkové ladění díla podstatné. Jde o salonní či maloměstskou veselohru z „počátků moderních časů“, která dnešním divákům může připomínat leccos z prvorepublikových „filmů pro pamětníky“. Karolina a Anežka, sestřenice a zároveň vdovy, spolu tráví čas na vesnickém statku. Karolina je veselá, bezstarostná a podnikavá, zatímco Anežka si myslí, že jako vdova musí do konce života jen truchlit. To se ale brzy změní!